AUTORITY V NAŠICH ŽIVOTECH
Autority. Silné osobnosti, které nás formují - od nich přebíráme jejich teorie a filosofie, podle nich si v životě stavíme své vize a cíle, s nimi se srovnáváme, podle nich se hodnotíme, proti nim občas bojujeme, zkrátka a dobře, k nim se vztahujeme. Táta, pan ředitel, Václav Havel, Justin Bieber. Autority nám dávají jistotu a směřování, motivaci a energii. Ehm, vážně? Nenaskočili jsme si v tomto směru na objektivistické dogma? A co když přepneme do paradigmatu, kdy autorita je naším konstruktem, prvkem psychického systému, který si z nějakého důvodu vytváříme? A pokud by to tak, bylo, k čemu nám skutečně autority v životě jsou? Co když si právě jejich prostřednictvím konstruujeme své hranice a limity, data pro sebekritiku, co když právě ony jsou sociálně přijatelným způsobem, jak se zbavit odpovědnosti? Pojďme společně ty autority trochu rozpitvat, aby se nám s nimi a s námi samotnými lépe žilo.
- 16. července 2024
AMBICE - VNITŘNÍ MOTOR, NEBO PAST?
Umíme popsat spoustu lidí, kteří jsou ambiciózní - podnikatele, který chce pořádně (nebo nechutně) vydělat, sportovce snažícího se o slavné (nicotné) vítězství, žáka, který chce mít mermomocí na vysvědčení samé jedničky (což ho ale vůbec nepřipraví na budoucí život). Máme ambice od přírody, nebo je to jen nástroj, jeden z mnoha, pomocí kterého realizujeme uspokojení našich tužeb a prevenci toho, z čeho máme strach? A co když se z nástroje, sluhy, stane pán, a naše ambice nás začnou ovládat? Není „potřeba být dobrý" past, která nemůže skončit jinak než workoholismem, vyhořením, fyzickým zraněním nebo rezignací? A jak souvisí naše ambice s objektivismem, sebehodnocením a sebekritikou, sociálním srovnáváním a závislostí na hodnocení ostatních? Máte nějaké ambice se v tom vyznat?
- 15. a 18. října 2024
VZTAH K RODIČŮM A JAK SI HO (PŘE)NASTAVIT
Definitivně jedna z nejtěžších systemických disciplín. Systemici, kteří aktivně berou svůj život do vlastních rukou, začínají postupně nastavovat a přenastavovat vztahy se svými blízkými - s přáteli, s podřízenými, s kolegy, se šéfem, s dětmi, se sourozenci, s životním partnerem. Ti zkušení se pustí i do vztahu k sobě samému. Ale rodiče? To je oříšek. Do toho se nikomu moc nechce, neb se v praxi už mnohokrát spálil. Teorie autopoiesy sice dává nějaká teoretická vodítka, ale ta vyžadují jednak přemýšlení ve skutečně radikálním konstruktivismu, jednak je aktuální vztah (nebo nevztah) zabetonovaný a zaplevelený léty trvajícími kontexty jako jsou vděčnost, příkoří, vina nebo zodpovědnost. A mnohdy už je ne za pět dvanáct, ale dávno po dvanácté, a nevyřešený vztah s rodičem nás trápí i po jeho smrti. Téma pro odvážné, kteří ve svém životě chtějí zpátky mámu a tátu v tom pravém slova smyslu.
- 10. a 13. prosince 2024
